Liturgické texty Bílá sobota      Liturgické texty Boží hod velikonoční.

Drazí farníci, milí bratři a sestry!
To všechno, co jsme ve Velikonočním triduu slavili, se muselo stát. Celé velikonoční tajemství je jedinou událostí a všechno v něm má svůj hluboký smysl a vyplnění. Neexistuje žádná zkratka od středy Svatého týdne přímo k velikonoční neděli. Bez Ježíšovy oběti bychom nemohli vstoupit do slávy vzkříšení. Velký pátek s velkým realizmem popisuje události, kde nepochopitelná nenávist člověka vůči Bohu dopadla na Ježíše Krista, jeho jediného Syna, a zabila ho. Ale Láska vzala na sebe hřích celého světa, aby odpustila každému hříšníkovi. Ježíš je solidární s Adamem a v něm s každým člověkem, dokonce i s hříšníkem. Kristus vzal na sebe následky našich rozhodnutí, které jsme dělali ve snaze žít život bez Boha, protože jsme ho vnímali jako překážku své realizace. Prvotní lež hada, které Adam a Eva uvěřili v ráji, zasáhla do jejich života s takovou razancí, že zapomněli, kým jsou, ztratili svou podstatu, ztratili sami sebe. Jádrem té lži bylo přesvědčení, že Bůh nemiluje člověka, ale že ho omezuje, aby nedosáhl plnosti života, aby nedosáhl štěstí. Pravdou však zůstává, že Bůh neměl jiný důvod proč stvořit člověka, jenom z lásky a pro lásku. Uvěřit lži hada znamená uznat, že láska není láskou, a tudíž neexistuje. Tak zůstávají ti, kteří jí věří, sami a jsou kořistí zlého ducha.
Co pro nás znamená, že Ježíš byl s námi solidární? Znamená to, že místo na kterém od svého zatčení stál, bylo místem pro nás. Před soudem jsme měli stát my, ne on! Tato solidarita jde skutečně do krajnosti, kde jsme svědky toho, že Ježíš vytrval ve své misii až do konce, až do přijetí trestu, který vyžadovaly naše činy. Byl to on, kdo vstoupil do lisu Božího hněvu určeného nepřátelům Boha, jak o tom píše prorok Izajáš. Tam jsme měli skončit my. Ježíš neprotestoval a nepřesvědčoval, že je nevinný a nemá s tím nic společného. On skutečně neměl nic společného s hříchem, ale právě zde se jasněji ukazuje jeho solidarita. Ta by však byla jenom hezkým gestem, kdyby Ježíš zůstal po svém ukřižování podroben smrti.
Ale dnes se rozléhá po celé zemi radostná zvěst, že Ten, který byl umučen a usmrcen, je živý! Jako první z lidského rodu se po třech dnech vrátil z hřbitova, aby nám zvěstoval, že jeho láska je silnější než smrt. Zjevuje se svým překvapeným učedníkům, kteří byli uzamčeni ze strachu, že je potká podobný osud jako jejich Mistra. Jejich prožitky Zeleného čtvrtku a Velkého pátku byly ještě stále čerstvé a dobře si pamatovali na to, jak se pohoršili křížem a utekli, nechajíc Ježíše samotného. Měli smíšené pocity. Radost z toho, že ho opět vidí, ale na druhé straně výčitky svědomí plynoucí z jejich zrady. Čekali na to, co jim Ježíš řekne. Nebyla to slova kárání, usvědčování a hrozeb, ale slova: „Pokoj vám!“ Skrze to se setkali s Božím milosrdenstvím a měli hlubokou osobní zkušenost, že Bůh je skutečně láska a bezpodmínečně miluje člověka. To, co zažili v tuto chvíli, pak neohroženě ohlašovali celý svůj život – odpuštění hříchů, vysvobození ze spárů odvěkého nepřítele.
Podle jizev po jeho ranách učedníci poznávají, že je to skutečně on, Ježíš, že to není žádný přelud. Jak během svého pozemského života zazářil Ježíš božskou slávou při svém proměnění na hoře Tábor, aby jim ukázal své božství, tak teď jako vzkříšený je zve, aby poznali v jeho oslaveném těle toho, který byl ukřižován – člověka Ježíše, vítěze nad smrtí. Vzkříšení Krista z mrtvých není jakýmsi triumfálním finále, ale otevřená možnost začít žít nový život. Jak jsem už řekl, učedníci byli zabarikádováni ze strachu, aby nikdo nevstoupil. Také my jsme měli možnost v postním období zkoumat důvody, proč jsou zavřeny dveře našeho života. Tak jako učedníci si zvykli během těch tří dnů, že Ježíš už nežije, možná jsme i my už měli postoj, že smrt je neodvratná, že se už nic nemůže změnit, nic se nemůže stát. Člověk si může navyknout na smrt, kterou v sobě nosí, a pak je přesvědčen, že toto je normálním stavem jeho bytí. Nic už neočekává. Proto potřebujeme, aby vzkříšený Ježíš vstoupil přes zavřené dveře našich srdcí, aby vstoupil do všech situací, které nás uzavírají do sebe, které nás děsí a které nám odebírají chuť do života a změně.
Drazí bratři a sestry, přeju Vám i Vašim rodinám a blízkým, abyste se v těchto Velikonocích skutečně setkali s vítězstvím vzkříšeného Pána, aby ve Vás věčný život zaujal místo tam, kde dříve vládla smrt, aby ten Ježíšův pokoj, který přesahuje každou chápavost, naplnil Vaše životy nadějí a radostí.

Miroslav Verčimák