Drazí farníci, milí bratři a sestry!
Dnešní první adventní nedělí vstupujeme do nového liturgického roku a dostali jsme pozvánku ukončit to staré a začít nové. To, co jsme prožili, je již za námi a už nám nepatří. A na druhé straně budoucnost ještě není naše. Na naší životní cestě je však důležité dívat se do budoucnosti – je důležité mít před očima cíl. Bez soustředění se na cíl nemůžeme mít jasný směr a jsme v ohrožení, že zabloudíme a zůstaneme trčet v statickém způsobu života. Řidiči dopravních prostředků dobře vědí, že při řízení se musí soustředit na to, kam silnice vede, ne na konec kapoty svého automobilu. Když se to nerespektuje, tak brzo začne ježdění od jednoho kraje silnice k druhému a tak může dojít k setkání s protijedoucím autem, nebo přistání v příkopu.
Nový liturgický rok vždy začíná adventním obdobím, které je přípravou k našemu osobnímu 
setkání s přicházejícím Ježíšem Kristem. Není jedno, co s tím časem uděláme a jak jej využijeme, protože ten čas se už nevrátí. Dobré prožití tohoto období nám může překazit smýšlení, že jsme v našem životě už prošli tolika adventními obdobími, a teď to bude určitě to samé. Výsledek – nebudeme nic očekávat. Nejednou totiž přenášíme naší zkušenost z minulosti na budoucnost, co způsobuje iluzi, že už víme, co a jak bude a tím se stává možnost změny mizivá. Vyjít z tohoto začarovaného kruhu nám pomáhá hlavní téma adventu – očekávání v bdění.
Co máme očekávat? Vyplnění příslibů, které nám Pán dal a které se plně uskuteční s jeho druhým příchodem. To nejsou žádné maličkosti, ale kvůli maličkostem na ně můžeme zapomenout. Není vůbec těžké se zamotat do houšti problémů a starostí o náš každodenní život. Hektické životní tempo a všudypřítomný hluk překáží v uvědomění si, co nám Ježíš řekl: „Hledejte nejprve Boží království s jeho spravedlností a všechno ostatní vám bude přidáno.“ Pak už nezůstává nic jiného – jen honění se za tím, co nám mělo být přidáno, a na hledání Božího království, čili toho podstatného v našem životě, nezbývá čas ani energie. Hledat toto království znamená vnímat ho mezi námi a uvědomovat si, že jsme se křtem stali jeho součástí. To je nutná podmínka k tomu, abychom jej mohli budovat, což je základním úkolem křesťana. Budování tohoto království není nějaký úkol navíc, ale je to způsob našeho každodenního života. Od toho, jak žijeme, závisí, co přinášíme do tohoto světa a naší společnosti.
Očekávání tedy není časem nečinnosti, civěním do prázdna, ale skutečným životem žitým v každodennosti. Spánek je obrazem útěku ze skutečnosti, kterou člověk nemůže přijmout a odcizuje se. Lidé, prožívající svůj život v neustálém hledání zábavy, příjemností a požitku, utíkají před otázkou po smyslu svého života a tím ve skutečnosti nežijí. Tak, jako spící člověk není vědom, co se kolem něho děje, tak ani člověk v jakékoli formě odcizení neví, oč jde a co se děje v jeho životě. Není tam žádný cíl a tak se jeho existence mění v nesmyslné putování k nesmyslnému konci. Na první pohled se zdá, že všechno jaksi plyne a náhle (uprostřed radovánek) přichází konec.
Adventní období je jedno velké volání, abychom se nenechali vtáhnout do spánku světa. Abychom nežili ve tmě a nenechali si vzít cíl naší životní poutě. Při budování Božího království se na nás Bůh nedívá shůry, ale aktivně pracuje s námi, dává nám sílu především ve chvílích nejistoty a únavy. On přichází v událostech našeho života, navštěvuje nás a povzbuzuje nás na cestě domů. Ano, ještě nejsme doma, ještě nejsme v cíli. To, co nás čeká, není jakási vylepšená verze naší nynější existence, kterou žijeme uprostřed ještě neustále přítomného hříchu a zla. Očekáváme novou zemi a nové nebe. Něco, co nelze lidsky naplánovat, ani si představit. Od prvního příchodu Krista se začal ten poslední čas a v Církvi dostáváme skrze Boží slovo a svátosti předchuť toho, co nás čeká. Bez této pomoci se nám Boží království zdá být jenom teorií a pozemskou existenci považujeme za jedinou realitu. V této situaci je těžké něco dělat, protože chybí motivace. Advent nám chce a může tuto motivaci obnovit.
Váš Miroslav Verčimák
Váš Miroslav Verčimák