Drazí farníci, milí bratři a sestry,
s blížícím se koncem liturgického roku obracíme svou pozornost na završení dějin a na návrat našeho Spasitele, Ježíše Krista. Završení historie světa není něco, co se nás netýká, protože jsme její součástí. Z tohoto důvodu má člověk počítat i se završením svého života, svých osobních dějin. Slavnost Všech svatých, jakož i památka Všech věrných zemřelých, které jsme slavili minulý týden, nám pomáhají vidět náš život v pravdě a ve skutečnosti, že na zemi nebudeme navěky. Byť máme povinnost starat se o své bezpečí a zdraví, smyslem našeho života nemůže být snaha zůstávat v pozemské existenci za každou cenu. Každé uzdravení či vyváznutí z nebezpečí je jenom odročení chvíle, kdy budeme muset překročit práh věčnosti. Dnešní čtení nám ukazují vážnost našeho života a také fakt, že vůbec není jedno, jak ho žijeme a v jakém stavu a rozpoložení tento práh překročíme.
O naší kondici při branách věčnosti nebude rozhodovat nějaká chvilka nepozornosti, ale celý náš pozemský život. Tím jak žijeme dnes, rozhodujeme, jaká bude naše budoucnost. Proto sv. Pavel ve druhém čtení zdůrazňuje, abychom v sobě udržovali víru bdící. Bez ní bychom byli jako ti, kdo nevědí, proč žijí a jaký má život smysl a neměli bychom tak naději na naší budoucnost. Smrt by před námi roztáhla černou panorámu, jež se jeví jako zničení všeho, co jsme v tomto životě měli, dosáhli, prožili a milovali. Zkušenost vzkříšení není racionální připuštění, že něco takového snad může existovat, ale zkušenost lásky a jednoty s Kristem, který je prvotinou vzkříšených. Naše vzkříšení není pak ničím jiným než účastí na Kristově vzkříšení. Biblická víra neznamená žádný skok do neznáma a jakousi loterii, ale jistotu – setkání s Absolutnem. Proto sv. Pavel ještě za pozemského života mohl mluvit a psát o vzkříšení s takovou jistotou. On patřil Ježíši po svém obrácení už zde na zemi a jeho jedinou touhou bylo být s ním navěky. Pavel nemohl mluvit o svém životě, aniž by mluvil o Kristu, ani nemohl mluvit o Kristu, aniž by mluvil o svém životě.
K dobře prožitému životu potřebujeme moudrost, ale ne tu vyčtenou z knih, ale praktickou, kterou popisuje kniha Moudrosti. Ta křesťanská moudrost spočívá právě ve stálé bdělosti. Boží slovo této knihy nás ujišťuje, že nemusíme moudrost hledat někde daleko, ale že sedí u našich dveří. Jedinou věc, kterou potřebujeme, je otevřít se a vpustit ji dovnitř, do našeho srdce. Bůh v dějinách měl vždycky iniciativu a tak i moudrost se ukazuje jako první. Kdo po ní touží a přijme ji, kdo kvůli ní bdí, brzy bude bez starosti a úzkosti o svůj osud po fyzické smrti. Personifikací této Moudrosti je Ježíš Kristus, který při smrti svého přítele Lazara říká jeho sestře Martě: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, neumře navěky. Věříš tomu?“ Tato otázka platí i pro nás.
V dnešním evangeliu je obraz očekávání Ženicha, který přichází pozdě v noci. Čekat na něho znamená čekat na setkání, které je smyslem našeho života a smyslem dějin. V obraze moudrých a pošetilých panen je vidět, že je moudré a prozíravé bdít i tehdy, když už nastala noc, ale je pošetilé nebýt připraven na tuto hodinu. Náš celý pozemský život směřuje právě k této hodině, kdy Ženich konečně přichází. Ženich je sám Bůh, který se ve svém Synu Ježíši nerozlučně spojil s člověkem. Neznáme den ani hodinu jeho příchodu. Ale když posloucháme a bereme vážně jeho slovo, každý den a každá hodina je krokem k setkání s ním. Moudré panny byly bdělé ve svém životě a poznávaly jeho každodenní navštívení. Pošetilé panny neposlouchaly a nebraly vážně jeho slovo, tudíž ho neočekávaly a nemilovaly. Jejich bytí bylo prázdné, bez lásky, jako nádoba bez oleje. Kdo nesbírá olej, kdo ztratí lásku a touhu po setkání s Ženichem, v kterém je naše budoucností, jeho život už dávno vyhasl. Jeho lhostejnost a vlažnost se vystupňovala do faktu, že přišel příliš pozdě, když brána byla již zavřena. Toto evangelium s popisem selhání nás nemá v úmyslu zastrašit, Bůh nepotřebuje strašit nikoho. Má nás to spíš přivést k obrácení a uvědomění si, že Bůh ve své lásce pro nás už všechno připravil. Na nás záleží, jaká bude naše odpověď.
Váš Miroslav Verčimák